2 views
0

Slavná filmová sága Star Wars, se koncem roku 2010 dočkala vcelku zajímavého herního pokračování, v podobě hry The Force Unleashed II. Skalní fanoušci z ní ale nebyly zrovna nadšení. Hra sbírala spíš průměrná hodnocení a my se v této recenzi podíváme na to, proč tomu tak bylo. The Force Unleashed II totiž na první pohled vypadá jako hodně slušná rubačka, ve které se budeme pomocí světelných mečů prosekávat stovkami a stovkami stormtrooperů. A to zní přeci dobře, nebo ne? Jste-li věrnými fanoušky Star Wars a znáte-li všechny dialogy nazpaměť, musím se Vám za tuto recenzi předem omluvit. Nejsem znalcem kánonu, jako fandovi SCI-FI mi ale tato sága samozřejmě nemohla uniknout. Zaměřím se tedy hlavně na hru samotnou. Pro hry je toto univerzum totiž velmi zajímavé, a to hlavně díky výraznému stylu, boji dobra proti zlu a také skvělým postavám. Povedlo se to ale recenzovanému The Force Unleashed II využít skvělého námětu? Ke hře jsem se po spoustě let vrátil, zahrál si jí znova a teď se Vám pokusím sdělit své dojmy. Druhé pokračování překvapivě navazuje na první díl. Ten jsem ale bohužel zatím nehrál, a tak se na planetě Kamino objevuji poměrně nečekaně. Zjišťuji, že jsem klon vytvořený samotným Darthem Vaderem. Vím, že určitý druh žen záporáky žere, ale to by přeci nešlo. Já jsem ten nepochopený slušňák, co má vždycky se vším problém. Nechce se mu vládnout galaxii a tak dále…

Ten chlápek v černý masce je navíc trochu divnej a i když je jeho příběh jistě strašně zajímavý, netoužím s ním v místnosti zůstat déle než je nezbytně nutné. Navíc mě trápí vzpomínky a hlavně jakýsi podivný cit k bytosti jménem Juno Eclipse. Pro to ale Vader nemá moc pochopení a nelíbí se mu, že na ní furt myslím. Navíc furt divně funí a já nevím co si o tom mám myslet. Pokusí se mě zbavit, jako ostatních nepovedených klonů? To mi prozradí další záblesk mé chorobné mysli. Na druhou stranu, tohle se zase nemůže líbit mě, a tak se mi mistra podaří na chvilku překvapit a utéct. Víc Vám ale z příběhu prozrazovat nebudu, aby z něj taky něco zbylo. Ono toho totiž noc k vyprávění není. Musím upozornit, že skutečné fanoušky Star Wars asi zrovna nepotěší nevyužitý příběhový potenciál, protože samotné cutscény vypadají opravdu pěkně, ale postrádají pořádný obsah. Když si představím, co by s tímhle materiálem dokázali v Naughty Dog, je mi až smutno že je The Force Unleashed II tak prázdný. Tomu kdo Hvězdné války zná jen okrajově jako já, to ale asi vadit tolik nebude. Ačkoli i já jsem od hry po příběhové stránce čekal mnohem, ale mnohem víc. Podobné hry by měli být dělané hlavně pro skutečné fanoušky série, přičemž ostatním hráčům by jen stěží vadilo, pokud by byl příběh lépe zpracován, a to říkám hlavně proto, že chybělo opravdu málo, tedy málo… Chyběl nějaký slušný scénarista. Pak by hra působila o poznání lépe. Zde se ale zřejmě investovalo do něčeho důležitějšího. Jako hráč mám rád pořádně propracovaný příběh, ale na druhou stranu také svižný a zábavný boj.

Komba na gamepadu jsou úžasná a velice efektní, na klávesnici to ale raději ani nezkoušejte. Hra na ní očividně není stavěná a při hraní je to velký kompromis.

Ano rád si zahraji složitější strategii, nebo logickou hru, občas ale, když člověk potřebuje zvednout náladu, chce něco nenáročného. V tomto ohledu Vás Star Wars: The Force Unleashed II jistě nezklame. Grafika je parádní a my máme k dispozici všechny myslitelné efekty síly a hlavně dva světelné meče. Upozorňuji ale, že je tu obrovský rozdíl mezi tím, jestli hru hrajete na klávesnici a nebo na pořádném gamepadu. Hru jsem, hrál tentokrát na Xbox Controlleru, jemuž je asi nejvíce přizpůsobena. Před lety jsem totiž měl k dispozici jen bezdrátový Logitech Cordless Rumblepad 2, na kterém bylo hraní, a to nejen díky působivým vibracím při boji, opravdu úžasné. Problém ovšem byl v tom, že je hra dělaná právě na ten XBOXový ovladač, stejně jako většina dalších her, a tak mi prostě některá tlačítka chyběla, což se projeví hlavně při boji s většími nepřáteli. Na gamepadu se mi totiž mnohem lépe dělala různá komba, lépe se mi skákalo a také se mi mnohem lépe používala síla. Hru jsem zkoušel hrát i na klávesnici, když se mi vybily baterie v ovladači a upřímně, to je utrpení. Zvláště u boss fightů si zlámete prsty. A to nemluvím o dost nevýrazném značení kláves. Nicméně zpátky ke gamepadu. Myslím si, že v tomto ohledu je hra zpracovaná opravdu pěkně a zaslouží si pochválit. Komba vypadají prostě nádherně a budete je používat zcela přirozeně. I zde si najdete nepřátelé, kteří vám jistě polezou na nervy, ale o tom to taky je, nejsou to vaši kamarádi. U hry se tak pěkně odreagujete.

Po náročném dnu v práci se Vám už totiž nechce nic řešit, chcete sekat ruce a tak… Jenom že pak přijde boss fight a začne jít do tuhého. Problém je v tom, že mě snad ani jeden boss fight nebavil. Většinou jde o nekonečnou sérii quick time eventu, kde prostě a jednoduše stále dokola mačkáte tu samou sérii tlačítek. Souboje jsou zdlouhavé a bohužel nic moc nového po první sekvenci nenabízí. Setkal jsem se přitom i s naprosto příšernou kamerou a pohybem. Snažíte se pochopit co máte dělat, ale zamíříte špatným směrem a kamera se otočí naprosto nesmyslně. Na nepřátele nevidíte, sami ji ovládat nemůžete a i pohyb je najednou naprosto nepřehledný. Nakonec se Vám ale podaří dostat se zpátky a nastane dlouhá opakovaná nuda. V čem je obrovský boss tak hrozivý, no jen a pouze svým healt barem. Abychom ho porazili děláme furt dokola ty samé sekvence. Nuda, ne fakt jinak to nazvat nedokážu. Vím že jsem se tím trápil, když hra vyšla a trápil jsem se s tím i teď. Toto peklo, jak jsem již psal, dostane úplně nový rozměr když hrajete na klávesnici. Pokud tedy nemáte xboxový ovladač, čekají vás muka. Nudná muka. Bohužel quick time eventy nejsou jenom věc boosů, ale běžných trochu větších mechů. Ze začátku je to ještě zábava, ale po čase si řeknete, jéé zase tenhle, no tak jeden vytrhnout štít, praštit ho s ním, teď zmáčknout tohle…. Á tady jsou další tři, OK… Tak že ono odreagování při masakrování stormtrooperům střídá frustrace při ničení nudných mechů předepsaným způsobem.

Hra bohužel vsadila spíše na grafiku a efekty, než na pořádné vyprávění příběhu a zábavnou hratelnost. Opakující se série quicktime eventů jí také moc nepomohli.

Další specialitkou této hry jsou padací pasáže. Ty jsou asi tak stejně zábavné jako samotné boss fighty. O co o nich jde? No padáte a snažíte se vyhýbat troskám, kamenům a všelijakému bordelu. I během padací pasáže se navíc můžeme dočkat oblíbených quick time pasáží, a to člověka už opravdu dožere. Jde vidět, že měli tvůrci hry v roce 2010 opravdu úplně jinou představu o tom jak se má hra hrát, a co má být ve hře zábavné. Protože příběh tu stojí za starou belu a gameplay je z poloviny otravný. Masakrování běžných stormtrooperů pomocí dvou světelných mečů, jejich odhazování, smažení blesky a vůbec všelijaká komba šermování a síly jsou úžasná. Pokročilejší nepřátelé už tak vtipní nejsou. Pokud se na vás sesype kombinace několika speciálních jednotek, můžete se snadno stát otloukánkem. Trochu staře vypadá i tehdy běžná mechanika otevření dveří, respektive vypnutí silového pole po zabití posledního nepřítele v oblasti. To už se dnes tvůrci snaží trochu více maskovat. To je ta stará hratelnost… Grafika hry je opravdu pěkná. Sice nejde o v té době můj oblíbený CryEngine, ale to ani není potřeba. Grafika se nesnaží o realističnost, ale ke Star Wars je krásně hodí. Vše je tak nějak správně barevné a boj se světelnými meči prostě vypadá parádně. Cutscény jsou zpracovány opravdu krásně, jen ta kvalita videa trochu pokulhává. Cutscény zkazí samotné postavy a děj. Efekty při používání síly jsou také velmi povedené.

Můžete dokonce měnit barvu světelného meče, jelikož v průběhu hry sbíráte krystaly, tak že v tomto směru máte mnoho možností jak si meče nakombinovat. Co mě ale dost mrzelo byla uzamčená snímkovací frekvence na 30 FPS. To je u takto živé a svižné akci opravdu škoda. Na novém PC mi hra samozřejmě běží naprosto plynule, respektive ve stabilních 30 FPS, nicméně uvítal bych možnost si snímky odemknout. V takovéto akci, kdy stormtroopeři lítají vzduchem spolu s dalším bordelem, by to skutečně bodlo. Zaznamenal jsem také nepříjemné efekty nezvládnuté vertikální synchronizace. Jak je možné že mě jedna a tatáž hra chvíli strašně bavila a chvíli udivovala podivným příběhem. A hlavně jakým způsobem tuto hru zhodnotit, to se přeci nedá jen tak zprůměrovat. Uzavřeme to ale s tím, že grafická stránka hry je opravdu povedená i když herecké podání postav často na úroveň grafiky nemá. Ve hře se samozřejmě dočkáme i kvalitního, i když chvílemi dost očekávaného soundtracku, ale to ke Star Wars patří. Vždyť bychom ani nebyli šťastní, pokud bychom se nedočkali klasického hudebního doprovodu při příchodu Dartha Vadera, to prostě nejde. Audiovizuální stránka hry je jedním ze dvou hlavních taháků tohoto kousku, ale stačí to ke spokojenosti? No to je otázka.

Jak se tato hra líbila Vám? Podělte se o svůj názor, nebo vzpomínky s ostatními v diskuzi pod článkem. Nesouhlasíte s uděleným hodnocením? Nic se neděje, právě proto tu máme i hodnocení čtenářů!

About author

BlackSheepCZ

Šéfredaktor a zakladatel diskuzního webu Lair of Geeks. Hrám a hernímu hardwaru se aktivně věnuji již od roku 2002. Několik let jsem pracoval v herním průmyslu. Momentálně pracuji v IT a 3D tisku. Průběžně se věnuji i herní publicistice, blogování a tvorbě webu. Když nehraju hry, rád čtu knížky, poslouchám hudbu, koukám na filmy, nebo seriály. Jsem také nadšeným amatérským fotografem a fanouškem produktů Apple.