views
0

Po tolik kritizovaném a také odsuzovaném prvním dílu, který doplatil hlavně na šíleně přehnaný hype, vyvolaný značně halucinogenním PR oddělením společnosti Ubisoft, přichází poměrně rychle díl druhý, který se snaží reputaci nově vzniklé série vylepšit. Druhý díl ale přišel poměrně brzo po jedničce, a tak se nabízí hned několik závažných otázek. Neuspěchali to trochu? Stihli za tak krátký čas něco fakt vylepšit? Ano, něco ano. Velká škoda ale je, že to mohlo být mnohem lepší. Příběh boje proti městskému systému tentokrát pokračuje v jiném městě a s úplně jinou partou lidí. Dosti nesympatického a hlavně nudného Aidena Pearce z Chicaga vystřídala zase poměrně zvláštní parta hipsterských hackerů. Hlavním hrdinou je tentokrát mladý afroameričan jménem Marcus Holloway, který vystupuje pod velmi originální a neotřelou přezdívkou „Retr0“. Ano, i s tou nulou místo „o“ na konci. Aiden Pearce v prvním díle neporazil systém. Města nepřestala používat zlověstný ctOS, naopak. Systém se zcela podle očekávání dočkal své vylepšené verze 2.0 (podobně jako World of Warplanes), která sbírá ještě více důvěrných dat a je tak mnohem nebezpečnější. Druhý díl této série ještě více upozorňuje na nebezpečí zneužívání velkých dat. Už dnes má většina z nás chytrý telefon s dvěma nebo třemi kamerami a také mikrofony. Krom mobilů máme doma kolikrát i kamery u počítačů nebo v noteboocích, kamery jsou také v tabletech nebo u našich herních konzolí. Sledovací zařízení jsou zkrátka všude a my se tak jen spoléháme na zabezpečení od oné firmy.

V těchto zařízeních máme také citlivá data o našich financích, zdravotním stavu, stravování, přátelích a kdo ví o čem o všem. Dnes jsou velice populární také cloudové služby. Na nich máme své fotky, dokumenty, hudbu a kolikrát také svou práci. Předpokládáme přitom, že jsou veškeré soubory v bezpečí, jelikož nám za to ručí velké korporace. Co je ale na internetu opravdu v bezpečí? A můžeme těmto obrovským korporacím vůbec věřit? Všechna data, ač se jednotlivě zdají neškodná a nepodstatná, mohou o člověku ledacos napovědět. Dá se z nich sestavit vcelku ucelený profil, který pak může být zajímavý pro komerční účely, nebo pro policii. Dají se podle něho vyhodnotit i pravděpodobní podezřelí, a tak se do hry dostává i náš hlavní hrdina Marcus. Po jednom takovém velmi nepříjemném omylu Marcusovi dojde, že by proti takovému systému měl bojovat, a proto se také připojí k hackerské skupině DedSec. Skupina mladých hackerů u hráčů opět vzbudila hodně rozporuplné reakce. Po hodně nesympatickém Aidenu Pearcovi, který svým kamenným xichtem a hlasem napodobujícím Batmana nikoho nedojal, přichází skupina netradičních hipsterských hackerů, kteří to možná zase přehnali jiným směrem. Jistou část hráčů odradí už svým vzhledem, ale pokud jim dáte šanci, mohou Vás příjemně překvapit. DedSec oficiálně nemá velitele, ale celou skupinu tak nějak přirozeně spojuje půvabná Sitara Dhawan, umělkyně která dala skupině tvář, vytváří její propagační materiály a také grafiku. Největším podivínem v partě je Wrench nosící masku z důvodu, který se odhalí v jednom z úkolů.

Druhý díl Watch Dogs se opět věnuje tématu zneužívání velkých dat, vytváření profilů občanů a rozhodování o životu lidí samotným systémem, na základě právě těchto dat.

Dalším členem je Josh, stydlivý mladík, který aspoň trochu připomíná skutečného hackera a asi neprozradím nic extra tajného, když řeknu, že se ve hře objeví také starý známý T-Bone z prvního dílu. Vcelku zajímavá skupinka lidí, která mi osobně vůbec nevadila. I když skupinka vypadá vcelku bláznivě, jako celek to funguje a jsou mnohem uvěřitelnější než postavy z prvního dílu. Neberou se také tak vážně, a to je u podobných her hodně důležité. První díl byl totiž smrtelně vážný, snažil se nás stále dojímat smrtí holčičky na začátku a furt nám něco cpal. Jenže šlo vidět, že jim to moc nejde. Atmosféra se musí budovat a ne že nám řeknou, umřel někdo kdo se tam objevil na tři vteřiny, breč. To zvlášť u vymyšlených postav moc nefunguje. Ve dvojce je to ale jinak. Hra kompletně změnila svou tvář, a to nejen graficky ale hlavně svým stylem. Parta se nebere tak hrozně vážně, jsou tu pěkně zpracované city a vztahy mezi jednotlivými postavami, je tu humor, jistá lehkost a děj začíná gradovat postupně. Ano ve finále před sebou budete mít vcelku závažný úkol. V tu chvíli už ale máte k postavám jistý přirozený vztah. Najednou jde vidět, že to jde. A to je velký rozdíl oproti jedničce. Příjemně působí také hackerská doupata, takové základny, kde si můžete koupit oblečení, vylepšit vybavení a potkat přátele. Sice druhý díl více připomíná konkurenční sérii Grand Theft Auto, ale jde vidět, že si drží svůj vlastní styl. Je to hackerská akce, ne druhé GTA. A tomu také odpovídají doprovodné aktivity ve městě. Ty jsou více digitální a nebo se naopak snažíme někam dostat, což dává větší důraz na parkur.

Podobně jako v Assassins Creed budete šplhat po domech, budete využívat plošiny atd. Watch Dogs 2 se tentokrát odehrává v krásném prosluněném San Francisku. To je zajímavé také proto, že se zde nachází Silicon Valley, kde sídlí technologické firmy jako Apple, nVidia, Tesla, Google, Facebook, Intel a tak dále. Ve hře samozřejmě nemají svá pravá jména, krom pobočky Ubisoftu, do které se také jen tak mimochodem podíváme. Jak by se dalo čekat, dá se tu hackovat spousta věcí. Semafory, automobily, různá zařízení schopná výbuchu. Hackování budete potřebovat skoro v každé misi. Někdy jde jen o to dostat se za pomocí kamer do přímé viditelnosti k zařízení, ze kterého potřebujeme získat data, či přístupové kódy. Jindy nás čeká vcelku zábavná logická minihra. Mrzí mě jen to, že se k hackování musíte přepnout do zvláštního režimu, kdy vše zmodrá. Má to jistě i své výhody v podobě zjednodušení toho co vidíte, nebo řekněme zpřehlednění situace. Mě to ale hodně rušilo a vytrhovalo ze zážitku. Watch Dogs 2 má pěknou grafiku a některá místa jsem si kvůli tomu vůbec neužil. Stalo se mi také několik velmi podivných věcí. Policie je poměrně hysterická, pokud nevylezete z auta, začnou do Vás střílet i kvůli malému ťuknutí. Auta sama od sebe zmizí a sama se jako zázrakem zaparkují, pokud vystoupíte a chvilku na ně nekoukáte. Ostatně automobily jsou kapitolou sama o sobě. Jízdní model je opravdu otřesný a některá auta se kvůli němu skoro nedají řídit. Řízení je příliš arkádové a nelineární. Špatné jsou i zvuky, které se k některým autům nehodí a zvláště motory ve vysokých otáčkách rvou uši.

San Francisko vypadá prostě nádherně. Je krásně prosluněné a samozřejmě je také plné zajímavých míst. Hra stylem grafiky připomíná GTA V, ale jde vidět, že jde o něco novější kousek

Vadila mi dokonce i silniční motorka. Proto jsem si oblíbil spíše staré Ameriky a choppery. Vtipná je také fyzika. Občas se mi stalo, že jsem narazil do tramvaje a ta odlítla stranou, jako by byla z papíru. Jindy jsem se o ní zase zasekl a nehnula se ani o metr. To působí opět dost zvláštně. Hratelnost samotná je zaměřená hlavně na stealth. Nemáte sice nařízeno, že vás nikdo nesmí vidět, ale jedině tak má gameplay smysl. Jste hacker, nemůžete postřílet zaměstnance firmy kterou se snažíte zdiskreditovat. Pak by hra neměla smysl a vlastně bychom si ji celou zkazili. Abych ale jen nekritizoval, ve hře jsou i velmi povedené věci. Marcus má ve svém telefonu hned několik povedených aplikací. Pomocí jedné si můžete objednat jeden ze zakoupených automobilů. Pomocí další aplikace se z vás zase stane taxikář. Taxikářské mise jsou přitom docela vtipné a mají své vlastní mini příběhy. Další aplikace vás zase motivuje navštívit zajímavá místa San Franciska, kde si uděláte stylové selfíčko a získáte nějaké ty fanoušky navíc. K dispozici jsou tu dokonce i Nudle mapy, které tu vtipně zastupují mapy od Googlu. Ačkoli Watch Dogs 2 není přímo střílečka, je tu i pěkný arzenál zbraní, které si vyrábíte v úkrytu na 3D tiskárně. Stejně tak si vyrobíte i tolik potřebného drona a nebo autíčko na dálkové ovládání. Obě budete hojně využívat. Ve městě je připraveno i dostatek obchodu s oblečením různých stylů. Můžete si tedy vybrat jestli zvolíte kšiltovku a spíše hiphopový styl oblečení, nebo se z vás stane motorkář se vším všudy. Já na příklad rád kombinuji kšiltovku a košili, nebo rovnou elegantní oblek.

Na výběr jsou samozřejmě i brašny a tak si můžete se svým vzhledem pěkně vyhrát. Já jsem třeba objížděl celé město, abych si koupil vše co jsem chtěl. Není tu přítomen klasicky odděleny multiplayer. Ten je bohužel začleněn přímo do hry, což mi nesedí a spíše mě to otravuje. Jsou k dispozici také coop mise, stejně tak můžete pomoci policii dopadnout jiného hráče. Mě to ale vyrušovalo od příběhu. Ten je nakonec vyprávěn trochu zvláštním způsobem. Mise si vybíráte v mobilu a příběh je tak nějak roztříštěný na malé kousky, přičemž není moc jasné, jaká je posloupnost. Grafická stránka hry je na velmi dobré úrovni. Pravděpodobně jí ale nebudete kdo ví jak unešení. Hra jako celek vypadá prostě dobře, na čemž má velkou zásluhu opravdu pěkné a prosluněné město San Francisko. To se změní když začne pršet, hra dostane úplně jiný nádech, ačkoli stále vypadá dobře. Nejvíc se mi asi líbil déšť, při kterém hra vypadá opravdu jinak. Změní se díky němu totiž také nasvícení scény a vypadá to prostě parádně. Graficky jsem tedy spokojen. Město je plné velmi zajímavých míst. Trochu to sice stylově připomíná slavné Grand Theft Auto, ale přesto nejde o kopii. Je to dané spíše tím jak je město slunečné. Škoda jen těch příšerných zvuků aut, to je v městské akci opravdu neodpustitelné. Trochu to kompenzuje opravdu kvalitní soundtrack, složený z písniček mnoha žánrů. Hudbu si navíc postupně odemykáte a musím říct že se našlo i několik písní, které jsem neznal a zařadil si je do svého playlistu. Watch Dogs 2 je podle mě příliš uspěchané pokračování, které by si zasloužilo některé věci dodělat.

Jak se tato hra líbila Vám? Podělte se o svůj názor, nebo vzpomínky s ostatními v diskuzi pod článkem. Nesouhlasíte s uděleným hodnocením? Nic se neděje, právě proto tu máme i hodnocení čtenářů!

About author

BlackSheepCZ

Šéfredaktor a zakladatel diskuzního webu Lair of Geeks. Hrám a hernímu hardwaru se aktivně věnuji již od roku 2002. Několik let jsem pracoval v herním průmyslu. Momentálně pracuji v IT a 3D tisku. Průběžně se věnuji i herní publicistice, blogování a tvorbě webu. Když nehraju hry, rád čtu knížky, poslouchám hudbu, koukám na filmy, nebo seriály. Jsem také nadšeným amatérským fotografem a fanouškem produktů Apple.