11 views
0

Znovu se vracím do těch temných, zatuchlých a hrůzu nahánějících tunelů moskevského metra. Ne, že bych teda zrovna musel, svou službu jsem si tu odbyl už hodně dávno, přesto je ale na těchto tunelech něco lákavého a tajemného. Hra je inspirována skvělou knihou Metro 2033 od ruského spisovatele Dmitrije Glukhovského. Po jaderné válce (nejspíš třetí světové, ke které máme dnes opět blíže), je většina lidstva vyhubena, města jsou v troskách a zbytek moskevské populace přežívá právě v tunelech metra. Ve stanicích vznikají malá městečka, dalo by se možná říci takové malé městské státy, různého stylu a ideologie. Lidé mezi sebou stále bojují v tunelech, kam navíc začínají pronikat zmutovaná monstra z povrchu. Problémy ale nechodí po jednom, a tak se kromě běžných monster objevil i zcela nový druh nepřítele, kterého obyvatelé metra nazývají jednoduše „Temní“. My se jako hráči vžíváme do role mladíka jménem Arťom, zrovna ve chvíli kdy je naše stanice napadena. Vydáváme se tak na cestu plnou dobrodružství, která povede přes tunely plné duchů, podivných stínů, mutantů a také legend a mýtů. Na vlastní kůži zjistíme, které z legend jsou pravdivé, a co jsou jenom povídačky vystrašených lidí. Důležité je, že se nebudeme ani na chvilku nudit. Dostaneme se do mnoha zajímavých stanic, které mají svou zvláštní a jedinečnou atmosféru. Najdete v nich drobné obchodníky, žebráky, nebo třeba malé děti, které se tu narodili a nic jiného než oprýskaný interier stanice metra ani neznají. Snad jen z vyprávění starších.

Přesto spolu některé stanice válčí, především pak ty s agresivní ideologií, jako je komunismus a nebo nacizmus. V metru je ale stále dostatek normálních lidí, kteří dávají lidstvu naději na přežití. Metro 2033 ve verzi Redux doznalo opravdu velkých změn. Nejde jen o novou grafiku, jako u některých jiných remasterů. Změn doznala překvapivě i hratelnost. Kromě toho, že hra běží v krásných a stabilních 60 snímcích za sekundu, které si řada z nás na PC při vydání původní hry nemohla dovolit, dočkali jsme se také dvou různých herních módů, které ovlivní náš styl hraní. Na výběr je mezi módem Survival, který je více podobný původnímu Metru 2033, jde v něm skutečně o přežití s menším počtem nábojů a módem Sparťan, který je zase více akční s větším počtem nábojů a více se podobá druhému dílu Last Light. Změny ale poznáte hlavně v kombinaci s nastavením vyšší obtížnosti. Na nejtěžší obtížnost to už bude trochu o něčem jiném. Dokonce zmizí i HUD a tak si budete vybírat zbraně a vybavení jen po paměti. Výběr zbraní je přitom zajímavý a jistě se vám bude zamlouvat. Zbraně se dají vylepšovat a upravovat. Můžete si na ně přidat třeba laserový zaměřovač, optiku, větší zásobníky a další vylepšení. Doporučuji na cestu nakoupit také dostatek výbušnin, respektive podomácku vyrobených granátů, a nebo třeba vrhacích nožů. Pěkně zpracované a hlavně zábavné je také likvidování nepřátel na blízko, kdy si můžete vybrat, zdali protivníka jen potichu omráčíte, nebo rovnou zabijete. Od toho se pak také odvíjí některé trofeje, které ve hře můžete získat, tak že je dobré na to dávat pozor. Hra Vám to totiž vysloveně neřekne. Až se vydáte na povrch nebo do zamořených oblastí metra, budete nutně potřebovat plynové masky a také dostatek filtrů.

Kvalitní příběh kopíruje děj velmi povedené knihy od ruského spisovatele Dmitryje Glukhovského. Chcete-li se tedy o tomto zajímavém světě dozvědět více, začtěte se do knih.

Bez nich se opravdu neobejdete, a tak by jste si jich měli co nejvíce nakoupit už na stanicích. To samé platí samozřejmě také o lékárničkách, které vám pomohou v nejtěžších chvílích a věřte, že Vás zrůdy, čekající na povrchu a v opuštěných tunelech, šetřit nijak nebudou. Lékárničky a filtry samozřejmě budete nacházet i na povrchu u mrtvol padlých lidí, nikdy ale ne v takovém počtu aby vám na celý pobyt stačily. Je tedy potřeba myslet dopředu a vždy u sebe mít dostatečnou zásobu. Druhů nepřátel je přitom tak akorát, nebudete tedy potřebovat rozsáhlý bestiář jako třeba v Zaklínači, aby jste věděli čeho se bát – bojte se prostě všeho co jen pípne. Jste v nepřátelském světě. Stvůry přitom vypadají opravdu děsivě a opravdově. Skvěle navozují pocit, že se vyvinuly z různých živočichů vlivem radiace a že tento svět patří jim. Nejviditelnější změnou je samozřejmě nová grafika, o které se v internetových diskuzích vedou bouřlivé debaty. Je opravdu lepší, hezčí? Odpověď bohužel není jednoznačná. Když původní hra v roce 2010 vyšla na osobní počítače, šlo o grafický klenot, který měl svůj vlastní styl a především naprosto úžasnou temnou atmosféru. Člověk navíc musel mít hodně slušné PC, aby hru rozjel na plné detaily s nějakými slušnými FPS, což jsem si já v roce 2010 nemohl dovolit. Nyní se Metro podívalo na PlayStation 4, a to ve FullHD a hlavně v 60 snímcích za sekundu. Hra je jednoznačně detailnější, dočkali jsme se také nového nasvícení a kouře. No a to je možná právě ten hlavní problém, o kterém se vedou debaty. Ve hře toho sice vidíme mnohem víc, ale co pověstná temná atmosféra původní verze? Na té přeci byla hra postavena. Musím bohužel přiznat, že atmosféra se skutečně zhoršila.

Původní Metro 2033 mělo jistým způsobem nastavená světla, která zase určitým způsobem prosvěcovala kouř a mlhu a vytvářela onu specifickou a jedinečnou atmosféru. V Redux verzi je vše jiné a je potřeba si na to nejdříve trochu zvykat. Hra je krásná zase trochu jiným způsobem. Naopak se v ní objevily úplně jiné momenty, kdy hra vypadá prostě nádherně. Nejznatelnějšího rozdílu se dočkáme na tolik kritizovaném povrchu, když vylezeme z temných tunelů metra do trosek rozpadlé Moskvy. Nově se dočkáme mnohem více světla, detailů a celkově lepší grafiky. Tato část se stala terčem kritiky. Podle fanoušků knihy je na povrchu příliš moc světla, což může být pravda, nicméně s trochou představivosti, bychom to mohli přičíst tomu, že jsou naše oči zvyklé na temnotu tunelů. Některé věci se ale mohli zlepšit mnohem více. Místy narazíme na dost otřesné textury, které na novou generaci konzolí prostě nepatří. Toho jsem si poprvé všiml při pohledu na desku stolu hned na začátku hry, která vypadala naprosto nechutně. Dále se moc nepovedlo zpracování obličejů, které na dnešní špičku nemá ani zdaleka (v případě Cryteku nejde jen o dnešní špičku, ale dejme tomu Crysis bylo vždy trochu jinde). I přes to ale hra vypadá jako celek hodně dobře, a tak jsem jí tyto nedrobné nedostatky, pravděpodobně ústupky pro bezproblémový chod v 60 FPS i na základním PlayStationu 4, rychle odpustil a prostě se bavil skvělou hratelností. Zvuky jsou naproti tomu velmi kvalitní a bez jakýchkoli kompromisů. Perfektně dokreslují atmosféru a ze skřeků různých potvor pobíhajících okolo, vám poleze mráz po zádech. Pokud budete navíc hru hrát potmě a se slušnými sluchátky dočkáte se krapet jiného zážitku.

A jak na hru vzpomínáte Vy? Jak se Vám líbila? Podělte se o svůj názor, nebo vzpomínky s ostatními v diskuzi pod článkem. Nesouhlasíte s uděleným hodnocením? Nic se neděje, právě proto tu máme i hodnocení čtenářů!

 
About author

BlackSheepCZ

Šéfredaktor a zakladatel diskuzního webu Lair of Geeks. Hrám a hernímu hardwaru se aktivně věnuji již od roku 2002. Několik let jsem pracoval v herním průmyslu. Momentálně pracuji v IT a 3D tisku. Průběžně se věnuji i herní publicistice, blogování a tvorbě webu. Když nehraju hry, rád čtu knížky, poslouchám hudbu, koukám na filmy, nebo seriály. Jsem také nadšeným amatérským fotografem a fanouškem produktů Apple.