22 views
0

Začalo to kdysi dávno v kouzelných devadesátých letech, kdy vycházeli knížky o zaklínači Geraltovi, od jednoho z nejlepších autorů fantazy Andrzeje Sapkowského. Od skvělých povídek, které se inspirovaly nejznámějšími pohádkami, se přešlo k několikadílné sáze o Geraltovi. Následoval velmi nepovedený televizní seriál a pak už počítačové hry, které se do srdcí hráčů zapsali hodně pozitivně. Když první počítačová hra se zaklínačem Geraltem z Rivie vyšla, šlo o opravdu parádně vypadající RPG. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem šel po škole ke kamarádovi, který si hru koupil. Plni očekávání jsme ji rozbalili a nainstalovali, s nadšením spustili, a pak… Pak nás hra vůbec nebavila. Od té doby jsem se k prvnímu dílu snažil vrátit hned několikrát, ale popravdě, nikdy mě hra neudržela moc dlouho. Nechtěl jsem hledat Salamandru a ačkoli byly vedlejší úkoly velmi kvalitní, ten hlavní mě u hry nikdy neudržel. Mě si herní Zaklínač získal až se svým druhým dílem, který byl přeci jenom o něco intenzivnější, modernější a také o poznání filmovější. Byly jsme obviněni z královraždy a potřebovali jsme své jméno očistit. Také postavy mi přišly mnohem zajímavější. Především pak Iorveth a jeho zbroj, kterou jsem pak díky modifikacím používal i v The Elder Scrolls Skyrim. Měli jsme možnost se v jednom okamžiku přidat buď k němu, nebo k Vernonu Roche. Moje volba pak byla jasná.

Zajímavé postavy jsou v dobrém RPG velmi důležité, stejně jako příběh a kvalitní úkoly. V tom třetí díl zcela exceluje a zanechává konkurenci daleko za sebou, a to včetně slavného Skyrimu. V této recenzi se budeme věnovat třetímu, podle mě zdaleka nejlepšímu dílu z této série. Ten vyšel s podtitulem Divoký hon a byl po právu jednou z nejvíc očekávaných her roku 2015. A jak to nakonec dopadlo? Jak už podtitul napovídá, tentokrát se bude děj hry motat kolem bájného Divokého honu, se kterým jsme se setkali už v knižní sáze. V ději se posuneme zhruba půl roku za události druhé hry. Svět je opět ve válce, jak bylo naznačeno na konci druhého dílu. Nilfgaard opět zaútočil na Severní království a tentokrát to vypadá, že se mu to i povede. Geraltovi se mezi tím již plně vrátila paměť, a tak opět pátrá po Ciri, která zase naopak uniká a schovává se právě před Divokým honem. Příběh vypadá jednoduše, ale potěší svou promyšleností a skvělým zpracováním. Je totiž plný rozhodnutí a dialogů, které mohou ovlivnit to, jak celá sága o Zaklínači dopadne. A to je velká výzva. Do Zaklínače se vrátí, nebo se v něm dokonce poprvé objeví, mnoho známých postav. Naprosto zásadní je, že se ve třetím dílu poprvé objeví čarodějka Yennefer, Geraltova osudová láska. Yennefer nás posléze zavede do Wyzimy za císařem Nilfgaardu, který po nás také bude chtít, abychom našli Ciri, jeho dceru. No pro další podrobnosti doporučuji přečíst skvělou knižní předlohu, kde se dozvíme všechny souvislosti.

Zaklínač III ukázal konkurenci, jak se pořádné RPG má dělat. Jak udělat zajímavý příběh i vedlejší úkoly, a nedělat přitom z hráče blbce. Z této hry budete mít mnohem lepší pocit.

Veškeré potřebné informace sice získáte i přímo ve hře, ale už nezískáte tak skvělý zážitek ze hry samotné, jako kdyby jste knihy četli. Po delší době se také setkáme s dalšími zaklínači z Kear Mohren a spoustou dalších postav z knih. Nejlepší na tom je, že s většinou postav zažijete menší nebo větší dobrodružství, díky plnění hlavních, ale i vedlejších úkolů. Hlavní příběhová linka je opravdu zajímavá a kvalitně zpracovaná, co ale konkurenci zadupává do země jsou stejně kvalitně zpracované vedlejší úkoly. Pokud totiž budete hrát všechny úkoly pěkně postupně tak jak se má, pěkně Vám nakonec zapadnou do sebe. Nedočkáme se tedy tupých a opakujících se úkolů, jdi někam a dones něco, někdo zapomněl v jeskyni meč a tak podobně. Zajímavé jsou i samotné zaklínačské zakázky skládající se hned z několika částí. Tady by se mohla konkurence, a ano Skyrime ukazuji přímo na tebe, opravdu hodně učit. Úkoly totiž nejsou generované ale pečlivě připravené, a to je hodně vidět. Dodnes si pamatuji jak se tvůrci Skyrimu chlubili nekonečnou zábavou z generovaných úkolů. Ale ne, pokud chceme skutečně silný zážitek a úkoly, co se nebudou příliš opakovat a budou zábavné, musíme si tu práci dát a napsat je ručně. Zvláště pak když chceme, aby do sebe zapadaly tak dokonale, jako v případě třetího Zaklínače. Pak z toho vznikne tak kvalitní hra, jako je tato. Tvůrci z CD Project Red pro nás připravili obrovský živoucí svět, plný zvířat, různých potvor, zbojníků a lidí.

Jak je u Zaklínače zvykem, svět je také poměrně realistický a není zidealizovaný. Najdeme v něm následky války, ač se nebudeme přímo účastnit bitev, podíváme se na bitevní pole, plné mrtvol padlých vojáků. Co je velkým kladem je to, že je svět velmi pestrý a mění se jeho atmosféra v závislosti na tom, kde se nacházíme. Mapa je obrovská a tak se skládá hned z několika různých oblastí. Některá místa jsou zničená válkou a působí temně a depresivně. Jiná místa, jako třeba Novigrad, jsou zatím válkou nedotčená, a tak se projdeme po krásném barevném městě plném života. Tak trochu oddělenou lokalitou jsou ostrovy Skelige, kde se z typicky slovanského prostředí Velenu dostaneme do prostředí inspirovaného severskou kulturou. Dokonce jsem měl velmi silný pocit, že opět hraji The Elder Scrolls V: Skyrim. Tedy pouze co se prostředí týče. Vikingové, námořníci a piráti jsou velkým osvěžením hratelnosti. A i tady nás čeká velmi zajímavá příběhová linie. Další oblastí, která je tak trochu mimo, je samotný Kear Mohren, kterého si užijeme dostatečně především v pozdějších částech hry. Jako vždy vypadá parádně a tentokrát si užijeme i jeho nejbližšího okolí, třeba při hledání zaklínačské výzbroje. Nebo při napadení pevnosti. Kromě hlavní příběhové linie, důležitých vedlejších úkolů a zaklínačských zakázkách můžeme různě po světe nalézat také nákresy různých částí unikátních zaklínačských zbrojí. Já jsem si třeba pro svůj průchod hrou vybral zbroj školy medvěda, která je o něco těžší a líbila se mi ze všech nejvíc.

Svět zaklínače je prostě obrovský a pokud budete vyzobávat všechna zajímavá místa a poklady, vydrží Vám na hodně dlouho. Já to normálně nedělám, ale tady jsem prostě neodolal.

Navíc se do severních království hodí nejvíce. Zbroje navíc nevyrábíte sami, jako ve Skyrimu. Přeci jenom zaklínač je především lovec příšer a nenaučí se jen tak kovat legendární zbroje. Musíte tedy najít kováře a zbrojíře. U mistrovských zbrojí se navíc dočkáte i doplňujícího questu. Je přitom také rozdíl v tom, kde nalezené předměty prodáte. Pokud zbroje prodáte zbroj u zbrojíře, dostanete za ní víc peněz, než když jí prodáte ve smíšeném zboží. Je to logické, ale ne v každé hře na tom záleží. Jednou z nejlepších vedlejších aktivit je pak oblíbená karetní hra Gwint, se kterou se dočkáme také turnaje a zajímavých vedlejších úkolů. Kartičky budeme postupně ve hře sbírat a sestavovat si svůj balíček. Jsou v něm přitom zastoupené hlavní frakce této hry, přičemž se mi nejlépe hrálo právě za Severní království. Minihru si hráči natolik oblíbili, že se dočkáme i samostatné plnohodnotné hry, která se hrdě postaví titulům jako je třeba Hearthstone a podle mě je překoná. Samozřejmě ve značně vylepšeném stavu. Už totiž nebudeme hrát proti PC, ale proti dalším hráčům. Divoký hon běží na vlastním enginu pod názvem Red Engine 3 a vypadá prostě parádně. Ostatně mrkněte na screenshoty. Bohužel i tady jsme se dočkali jistého grafického downgradu oproti prezentacím hry, ještě před vydáním, a také přidání saturace barev, což je docela škoda. I tak je ale výsledek opravdu působivý. Svět zaklínače je plný nádherných scenérií, krásných měst plných detailů, povedených efektů mlhy, deště, sněžení a krásných západů slunce.

Všimnete si přitom hlavně parádního zpracování postav a jejich oblečení s kvalitními texturami látek. Ve hře se dočkáme i takových detailů, jako je dorůstání Geraltova vousu, který si můžeme nechat zastřihnout hned několika různými styly. Potěší nádherná příroda plná různých trav, rostlin i stromů. Nakonec právě sbíráním různých bylin se budeme bavit poměrně často. Jasně nemusíme, ale pokud to se hrou myslíme vážně, sbírání bylinek a alchymii se nevyhneme. Na skvělé úrovni je samozřejmě i sountrack, o který se postaral Marcin Przybyłowicz, Mikolai Stroinski společně s polskou folkovou skupinou Percival. Kvalitě hry odpovídá i samotné balení, které se v obchodech objevilo při vydání hry. V něm jsem nalezl velmi pěknou mapu, soundtrack, samolepky a mimo jiného také velmi pěkné poděkování za zakoupení této hry. Je to maličkost, ale potěší. Zaklínač navíc vyšel s českými titulky, což je při rozsáhlosti takovéto hry a velkému množství textů, opravdu obdivuhodné a správné. U dabingu je samozřejmě k dispozici angličtina, polština, francouština a také pár dalších jazyků. Pro mě je Zaklínač 3 Divoký hon jasnou volbou a jedním z nejlepších RPG současnosti.

A jak na hru vzpomínáte Vy? Jak se Vám líbila? Podělte se o svůj názor, nebo vzpomínky s ostatními v diskuzi pod článkem. Nesouhlasíte s uděleným hodnocením? Nic se neděje, právě proto tu máme i hodnocení čtenářů!

About author

BlackSheepCZ

Šéfredaktor a zakladatel diskuzního webu Lair of Geeks. Hrám a hernímu hardwaru se aktivně věnuji již od roku 2002. Několik let jsem pracoval v herním průmyslu. Momentálně pracuji v IT a 3D tisku. Průběžně se věnuji i herní publicistice, blogování a tvorbě webu. Když nehraju hry, rád čtu knížky, poslouchám hudbu, koukám na filmy, nebo seriály. Jsem také nadšeným amatérským fotografem a fanouškem produktů Apple.