15 views
0

Zajímavých plošinovek se s příchodem osmé generace konzolí (PlayStation 4, Xbox One) objevilo jako hub po dešti. Většinou šlo o pixelartové skákačky od malých nezávislých studií. Našli se ale také pěkně nakreslené a skutečně zajímavé hry, mezi které patří také Valiant Hearts, od jednoho ze studií Ubisoftu. Ano skutečně, i tak velký a nenažraný gigant dává šanci menším projektům, a to je jenom dobře. O to víc, když se hra odehrává v období, které bylo herním průmyslem donedávna tak trochu opomíjené. Valiant Hearts nám bude vyprávět příběh hned čtyř postav, za které budeme také střídavě hrát. Půjde o německého vojáka Karla, medičku Annu, francouzského vojáka Emila, trochu moc drsného američana Freddieho a v neposlední řadě také psa Walta, který je z této pětice zdaleka nejzajímavější. Příběhy jednotlivých postav se přitom dle očekávání prolínají a doplňují, což by bylo samo o sobě skvělé, jen kdyby se nás tvůrci nesnažili v jednom kuse dojímat. To na mě bohužel v podání Ubisoftu moc nefunguje. Jde vidět snaha, ale jakoby to to tvůrci neuměli podat. Přitom hrůzy první světové války jsou nesporné, a tak by nemělo být tak těžké chytit hráče za srdce.

Valiant Hearts na mě působí spíše jako skromná naučná hříčka, která se nám snaží vyprávět velice dojemný příběh, než jako pořádná a čistokrevná 2D plošinovka, kterou bychom hráli už kvůli samotné hratelnosti. Tady vše stojí na příběhu, na překonávání logických problémů a rébusů, a také na vhodném dávkování historických informací. Logické rébusy se povětšinou zakládají na prozkoumávání prostředí, hledání vhodných předmětů a jejich následného přenesení a použití na jiném místě. Některé hádanky ale bohužel nedávají moc smysl a přítomná nápověda ukáže pouze to, co je zcela jasné už od samého začátku i úplnému začátečníkovi. To je ale asi dost subjektivní poznatek. Možná, že někomu takový styl nápovědy pomůže, ale moc si to teda nemyslím, protože to co máte udělat je zřejmé už od začátku. Nepotřebujete to napovědět. Naopak by se hodila rada od čeho se při řešení odpíchnout. Samotné úkoly mi navíc přišly vzájemně hodně podobné, což u Ubisoftu není zas tak nečekané. Většinou totiž musel člověk zjistit jenom to, co komu a v jakém pořadí donést, což je mechanika založená jen na tom, že u sebe můžeme mít zároveň jen dva předměty. Jeden u pasu a druhý v ruce.

Valiant Hearts vypadá opravdu parádně, hratelností mě ale příliš neoslnil. Příběhy hrdinů které se navzájem proplétají jsou fajn, ačkoli občas jsem nebyl tak dojatý jak by si tvůrci přáli.

To je ale samo o sobě dost málo, na to aby na tom byla založená většina děje. Jasně, takhle to zní dost zle, samozřejmě jsou tu i jiné momenty, které vůbec nejsou špatné. Hratelnost vcelku oživí pes, pomocí něhož budeme plnit další úkoly. Jeho úkol je ale nakonec dost podobný. Většinou nám pomůže pronést nějaký předmět, protože se samozřejmě protáhne menšími otvory. V opačném případě mu zase hledáme cestu, protože neumí šplhat a tak podobně. Někteří hře vyčítají krátkou herní dobu, ale mě se zdála nekonečná. Pohybujeme se totiž kolem 5-6 hodin, což je ale na plošinovku, založenou na několika jednoduchých mechanikách docela dost. Kladem je alespoň již zmíněná naučná část, kdy se nám každou chvilku objeví zajímavý fakt, týkající se tohoto konfliktu, samozřejmě vztažený i k místu, kde se zhruba pohybujeme. Valiant Hearts nám k tomuto historickému období přidá i herní zážitek a fotografie se zajímavými popisky. Toho si opravdu cením. Hru bych ale doporučil spíše mladším hráčům, kterým je nakonec i určena.

Škoda jen, že je hra pouze v anglickém jazyce, a tak mohou mít děti s výukou trošku problém. Je to škoda zvlášť vzhledem k tomu, že velké hry od Ubisoftu většinou s českými titulky vychází. V této oblasti mají klasicky výhodu hráči na PC, kteří si mohou stáhnout alespoň neoficiální překlad. Hra je stylizovaná do ručně kreslené grafiky, což na televizi vypadá velmi dobře. Nakonec právě taková stylizace se do hry o první světové válce hodí nejvíce. Přesto si ale neodpustím jednu malou připomínku. V cutscénách jsou záběry, které ukazují detail kresby. Jenže ten detail bohužel není detail, ale jen zoom. Když kamera nejede blíž vidíme jen nekvalitní texturu, a to je velká škoda. Bohužel mě Valiants Hearts moc nebavil. Tedy ze začátku ano, ale postupem času, ač jsem se stále dostával do dalších a dalších pěkně nakreslených lokací, začal jsem se nudit, a hra mi přišla stále stejná. Chvilku se běhá, vyhýbá se dopadajícím bombám, pak doběhneme na stanoviště a opět nemůžeme dál. Začneme hledat vhodný předmět, který musíme někam nebo někomu donést, a tak stále dokola.

Jak se tato hra líbila Vám? Podělte se o svůj názor, nebo vzpomínky s ostatními v diskuzi pod článkem. Nesouhlasíte s uděleným hodnocením? Nic se neděje, právě proto tu máme i hodnocení čtenářů!

About author

BlackSheepCZ

Šéfredaktor a zakladatel diskuzního webu Lair of Geeks. Hrám a hernímu hardwaru se aktivně věnuji již od roku 2002. Několik let jsem pracoval v herním průmyslu. Momentálně pracuji v IT a 3D tisku. Průběžně se věnuji i herní publicistice, blogování a tvorbě webu. Když nehraju hry, rád čtu knížky, poslouchám hudbu, koukám na filmy, nebo seriály. Jsem také nadšeným amatérským fotografem a fanouškem produktů Apple.