20 views
0

Ryse Son of Rome byl ve své době jednou z těch vůbec nejvýraznějších exkluzivních her pro konzoli Microsoft Xbox One. Téma bylo více než zajímavé, grafika nádherná, ale hra nakonec nedokázala o svých kvalitách hráče přesvědčit. V recenzích se jí příliš nedařilo, ačkoli hra rozhodně není špatná. Očekávání totiž byla obrovská a v některých směrech bohužel i zcela zcestná a trochu i nelogická. Já jsem se k Ryse dostal, díky novému PC, až nyní, a mám na hru poněkud jiný názor. Hned na začátku se podíváme přímo do Říma. Ten je jednoduše nádherný, stavby a hlavně interiéry budov jsou jednoduše dech beroucí. Jsou zpracované do velmi pěkných detailů, až člověk na malou chvilku zatouží po tom, aby tam skutečně byl. To mě ale hodně rychle přešlo, hra totiž není o římské architektuře, ale hlavně o boji. Hra Ryse Son of Rome vypráví příběh římského vojáka Maria Tita, který na začátku hry navštíví svého otce v jejich domě těsně před tím, než se připojí ke své legii. Návštěva to ale nebude vůbec příjemná, jelikož je jejich dům napaden barbary. Jak už to ve hrách bývá, rodina tu většinou funguje jen jako motiv ke krvavé pomstě. Nejinak tomu je i v Ryse. Mariova rodina je pobita, a on touží po velmi krvavé pomstě na barbarech. Odjíždí tedy jako člen legie do Británie, kde se zapojí do těžkých bojů. Zaměřme se ale nejdříve na samotnou postavu Maria Tita. Řada hráčů a také recenzentů, očekávala hru ve stylu God of War. Ono to k tomu svádí a do jisté míry tu i určitá podobnost může být, ale Ryse je trochu jiný typ hry.

Marius Titus je v prvé řadě voják, voják který má skvělý výcvik a již na začátku hry umí skvěle bojovat. Není bohem, není kouzelníkem a nejsme ani v nějaké vymyšleném fantazy světě. Není to osamělý hrdina, který by si mohl dělat co se mu zlíbí, to by z legie přeci nic nezbylo. A v tom je krása, ale i kámen úrazu této hry. Jsme u podobně vypadajících her zvyklý na něco jiného. Všiml jsem si, že velká část hráčů od Maria Tita čekala věci, které bych od římského vojáka jednoduše nečekal. Chtěli klasický postup, kdy na začátku hry nic neumí a postupně leveluje a učí se bojovat. Chtěli epický příběh, kdy se naplno projeví charakter hlavního hrdiny, čekali nejspíš svobodného hrdinu postupujícího světem. Ale to je trochu blbost ne? Toto není Skyrim, nejde ani o jiné RPG. Marius není Kratos, není bůh ani polobůh. Je to člověk a hlavně římský voják. Proto je tu charakter hrdiny a příběh mnohem jemnější a méně okázalý než ve fantazy hrách. Marius zcela logicky umí bojovat už od samého začátku hry. Má skvělý výcvik a musel ho mít už před odjezdem do Británie. Marius je očividně z lepší rodiny, svůj bojový styl si jistě piloval od dětství a během samotné hry ho těžko bude měnit. Jasně, tvůrci hry sem mohli propašovat další scény z jeho výcviku, z jeho mládí, ale opravdu to potřebujeme? Berme to tak, že jde o hotového vojáka. V tomto ohledu máte možnost vylepšovat jeho schopnosti. Tento systém je tu ale podle mě úplně zbytečný a spíše lidi mate, protože pak čekají, že bude Marius dělat salta, nebo kdo ví co ještě. To je podle mě první chyba hry. Progres systém, který skoro nic nemění a jen dělá zmatek. Vylepšujete si především zdraví a další atributy, dají se vylepšovat i popravy, na obrazovce se toho ale moc nemění.

Řím je nádherný, Řím je civilizace, ale je také zkažený a šeredně na to doplatí. Ještě před tím si ho ale naštěstí můžeme prohlédnou v celé jeho kráse, díky špičkové grafice.

Systém bych tedy radši zcela odstranil. Dále si musíme uvědomit, že je Marius voják. Nemůže si dělat co chce, nemůže o každém rozkazu debatovat. Vývoj jeho postavy je tedy postupný a musíme si více všímat co se děje. Pokud se s tímto dokážeme srovnat už na začátku, zažijeme opravdu zajímavou výpravu mezi barbary. A že bude stát za to. Británie je děsivá. Budeme procházet lesy, které mají tak děsivou atmosféru, že si budeme každý krok užívat. Potkáme bojovníky, co vypadají spíše jako zvířata z pekel, než jako lidé a pochopíme jak tyto masky, které se objevovali u různých kultur měly efekt a jak dokázaly vyděsit nepřátele. To je tu zpracováno dokonale a nepamatuju si hru, kde bych měl podobný pocit. Budeme bojovat s legendami. Nečekejte tu ale magii jako takovou. Jsou tu sice bohové, ale nejsou součástí hratelnosti, pouze doplňují a rozvíjí příběh, a to vcelku jemně a přirozeně. To ale na děsivé atmosféře vůbec nic nemění. Marius zároveň není žádný robot bez citu, nebo vývoje charakteru. Na vše je ale ten pravý čas, nemá smysl držkovat u každého rozkazu a nechat se popravit vlastními lidmi, před tím než přijde příležitost k naší pomstě. To by byl nesmysl ne? Proto Marius plní rozkazy a dělá i věci, které se mu nelíbí. Ale dočkejte času. Marius v průběhu hry zjišťuje, jak se věci skutečně mají. Příběh hry se mi tedy vcelku líbil, byl méně okázalý a postupně se rozvíjel, a i když byla jeho hlavním tématem pomsta, nic nebylo tak jednoduché jak se na začátku hry mohlo zdát.

Příběh je tedy zajímavý a ne úplně pitomý. Další hodně kritizovanou věcí na Ryse byl bojový systém. Jak jsem již psal, Marius Titus zcela logicky umí bojovat už od začátku hry a jeho styl se v průběhu hraní skoro nemění. To je za mě zcela v pořádku a vychází to z typu hlavní postavy. Nakonec ani Nathan Drake se v průběhu jednoho dílu neučí stále nové pohyby. Větší rozmanitost pohybů by mi sice vůbec nevadila, musela by ale vycházet ze stylu boje, který Marius už umí. Hra je relativně krátká, a tak s tím nemám problém. Mnohem větší problém jsou samotní nepřátelé. Těch není mnoho. Tedy není mnoho ve smyslu počtu různých typů postav. Vzhledem k tomu, že během hry zmasakrujete stovky nepřátel, přijde mi poměrně trapné, že tu jsou asi jen 4 základní typy nepřátel. Tedy 4 těla a 4 obličeje a pak samozřejmě bossové. A právě zde začíná hlavní problém hry, který spočívá ve značném stereotipu. Ze začátku je to asi nejhorší, protože nepřátelům vidíme do obličeje. Jakmile potkáme pokročilejší jednotky, co mají masky, tak se to trochu zlepší. Nejsme ale slepí. Toto je tak do očí bijící, že se to na AAA hru z roku 2014 opravdu nesluší. K tomu si přičtěte stále stejné, nebo alespoň podobné exekuce, kterých je také strašně moc. Jiné hry to řeší tím, že popravu máte až na posledním členovi oné skupinky. Ne tak tady. Jasně popravu si volíte sami, ale vzhledem ke stylu souboje ty popravy prostě budete dělat co nejčastěji, až se Vám úplně ohrají. Je to škoda, chtělo by to trochu ubrat. Moc se mi nelíbila ani druhá část kampaně, kdy se dostaneme do arény a prožíváme svůj příběh jakoby znovu.

Marius Titus je římský voják, není bůh, není kouzelník, je prostě jen člověk. Jeho bojový styl vypadá úžasně, ale oproti fantazy RPG se pochopitelně zas tolik nemění.

Tehdy jsem si poprvé všiml jisté nastavované kaše, kdy proti Vám posílají další a další jednotky a už to prostě není ani vtipné. I následný bossfight mi přišel dvakrát nastavovaný, ale dejme tomu. Nakonec jsem zvítězil a bylo to fajn. Pak následuje další část bojů s barbary, místo toho abychom dokonali naši pomstu, a pak zase… No upřímně, vzhledem k tomu, že už pak hra nenabízí další nový obsah, výrazně bych konec seškrtal a zkrátil. Jasně to by pak hra byla ale ještě kratší a to je škoda. Je ale dost špatný nápad prodlužovat hru další a další vlnou nepřátel. To mi nakonec vždy vadilo a vadit bude. Mohli jsme se přeci dočkat více obsahu v průběhu hry. Mohlo tam být více příběhu, nějaké té zajímavé omáčky o Británii. Dalo by se toho vymyslet mnoho. Tak že, příběh samotný mi nepřijde slabý, jen by ho mohlo bít více. Příběhových her z tohoto období není mnoho, a tak se dalo toto vskutku zajímavé téma vyždímat mnohem více a mnohem lépe. Oživení hry by možná přineslo více zbraní. Titus svůj meč ve hře několikrát ztratí, což by se dalo využít ke změně a sebrání nějakého jiného meče, nebo jiné zbraně. Občas sice můžete hodit kopí, ale to jen malá útěcha. Opět chápu proč má římský voják danou výzbroj, ale nechápu jak pokaždé okamžitě najde svůj ztracený meč. Myslím, že tyto scény byly připraveny na jinou zbraň, jinak totiž nedávají smysl. Významná scéna, kdy přijdu o meč, abych ho za vteřinu zase našel? To je divné a dává to najevo, že hra mohla a možná i měla být mnohem zajímavější. Sám jsem ale příznivcem spíše kratších příběhových her, pokud tedy samozřejmě nejde o RPG.

Najdou se jistě i hráči, co mají další vlny nepřátel rádi. No snad, možná takový hráči existují v nějakém tom alternativním vesmíru. To už mi je milejší The Order 1886, který hratelnost nenastavoval a radši si to slíznul za svou krátkost, přitom by stačilo trochu upravit cenu. Možná jsem to tu ještě nezmínil, což je u mě dost s podivem, ale hru Ryse má na svědomí německé vývojářské studio Crytek. To má za sebou takové grafické skvosty jako byly hry ze série Crysis. Proto asi nebude velkým překvapením, jak úžasně Ryse vypadá. Hra samozřejmě běží na vlastním Cry enginu a už na první pohled se opravdu povedla. Domy a města vypadají prostě skvěle a jsou v nich i parádní detaily. Skoro jako bychom tam byly. Úžasné detaily mají samozřejmě i samotné římské zbroje a zbraně. Obličeje vypadají skvěle a to zvláště u starších mužů, kde přeci jenom vidíme mnohem více detailů, vrásek a záhybů kůže. U mladých žen to bohužel tak slavné není. Herecké výkony nejsou kdo ví jaké, ale k vojákům celkem sedí. Skvěle je zvolené také nasvícení scény, které prostě nemá chybu. Dočkáme se krásných prosluněných dnů, ve kterých je radost bojovat, stejně jako těch kdy prší, kdy hra vypadá zase úplně jinak. Nejvíce jsem si ale užil noc v Británii, kdy byla atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Strach na každém kroku jsem pociťoval hlavně kvůli skvostné grafice a hodně dobrým a děsivým maskám. Ke zvuku také nemám výhrad a tak jsem spokojen. Většinu času jsem se dobře bavil.

Jak se tato hra líbila Vám? Podělte se o svůj názor, nebo vzpomínky s ostatními v diskuzi pod článkem. Nesouhlasíte s uděleným hodnocením? Nic se neděje, právě proto tu máme i hodnocení čtenářů!

About author

BlackSheepCZ

Šéfredaktor a zakladatel diskuzního webu Lair of Geeks. Hrám a hernímu hardwaru se aktivně věnuji již od roku 2002. Několik let jsem pracoval v herním průmyslu. Momentálně pracuji v IT a 3D tisku. Průběžně se věnuji i herní publicistice, blogování a tvorbě webu. Když nehraju hry, rád čtu knížky, poslouchám hudbu, koukám na filmy, nebo seriály. Jsem také nadšeným amatérským fotografem a fanouškem produktů Apple.